Únor 2011

C'était le miracle car Yves n'avait pas été vendredi soir a la maison!

27. února 2011 v 0:25 | Yves |  Diary
[Byl to zázrak, jelikož Yves nebyla v pátek večer doma!]

Tak jsem si v tomhle školním roce na podzim řekla, že můj společenský život potřebuje mírně okořenit a vydala se s přáteli navštívit pár maturitních plesů našeho gymnázia. Kvůli jistým lidem jsme si s B nejdřív domluvily jenom 8.O. Jenomže těsně před ním Yves popadlo nadšení pro jistého mladíka ze 4.B a rázem z toho byly maturáky dva. A to ještě nemluvím o těch v novém roce. Původně to byly taky dva (4.A a 6.F), ale kvůli lyžáku jsem nakonec stihla jenom tu 4.A. No a jelikož jsem si dneska prohlížela fotky, tak mě najednou popadla chuť o nich napsat, abyste věděli, co tam Yves všechny ty pátky prováděla. (hlavně si teď nemyslete něco nemravnýho... já být totiž poslušný člověk :D)
Teď teda trochu přemejšlím nad pořadím, dobře, asi podle oblíbenosti.
POKRAČOVÁNÍ --> CELÝ ČLÁNEK ;)

Yves a créé son profil sur Youtube et elle a besoin de se montrer.

25. února 2011 v 21:56 | Yves |  ostatní
[Yves si založila účet na Youtube a teď má potřebu se ukazovat.]
Ten nadpis berte trochu s nadhledem, popravdě jsem to slíbila kamarádce. (protože jsou to Green Day :D)

...
Tak jsem se k tomu nakonec odhodlala. Tu písničku jsem začala hrát už asi před půl rokem, ale odložila jsem jí k ledu. Až ve středu jsem na ní dostala náladu a vyhrabala akordy z ultimate-guitar.com (Bože, vynálezce týhle stránky by si zasloužil metál, minimálně!!!) Oprašovala jsem jí asi den a ve čtvrtek se připravila na velkou akci. (= Oblíkla jsem se tak, abych to mohla někam sdílet. :))
Nastavila jsem foťák na HD kvalitu, postavila na několik knížek a šla jsem na to. Po asi 10 pokusech, totálně naštvaná, jsem konečně měla materiál. Teď už jenom vybrat to nejlepší...
Nakonec jsem vybrala video, kde mám asi dva překlepy, ale nejsou nijak závažný. Popravdě bylo ještě jedno, který je úplně bez chyby, ale v 15 vteřině mám jakože ''namyšlenej výraz'' (nebo mi to tak připadá) a já nechtěla vysvětlovat, že za to nemůžu. :D (Beztak by mi to půlka lidí stejně nevěřila.)
...
No a konečně video. Žádná sláva, ale je to můj první cover :)
Tak se kochejte a buďte na mě hodní... :D
______________________________________________________
PS: Jo, na tý poličce mám 9 plyšových koček.
PSS: Užijte si mýho cukání koutků :D
PSSS: Že máme najednou Meggie i já video, NENÍ náhoda. ;)

Chére madame, j'aimerais la préséntation de KISS que ca.

17. února 2011 v 22:04 | Yves |  Diary
[Drahá paní profesorko, radši bych přednášku o KISSákách než tohle.]

Já fakt nevím, jestli ty čtvrtky mám ráda nebo ne. Na jednu stranu, dopoledne, to je naprostá pohodička, ale odpoledne je stokrát horší. Kdyby to aspoň bylo naopak, to bychom se na odpoledku těšili jako na něco příjemnýho. :)
I když ten dnešní se přeci jenom v něčem lišil. Náš momentálně velice ''oblíbený'' profesor R si odjel neznámo kam a byli jsme tudíž necháni na pospas chemii. Té jsme se ovšem věnovali asi 10 minut a zbytek času jsme strávili výrobou naší neuvěřitelně kůl periodické tabulky (rozumějte, místo prvků naše třída, nápad od Yves a Tess). Protože jsme ale teprv na začátku, bylo potřeba ''nakreslit'' tabulku. Protože prý já a E kreslíme nejlíp (což teda u mě vůbec není pravda :D), musíme udělat základ.
Ale houby kreslení! 2 hodiny nudnýho rýsování a gumování, zatímco zbytek třídy včetně paní učitelky si nadšeně prohlížel nejnovější katalog Oriflame od Oriflame Lady D,  která toho dopoledne získala spoustu objednávek. Jaká ironie osudu, že jsem si nemohla objednat řasenku s prodlužujícím a zahušťujícím účinkem...

Na další hodinku hudebky jsem byla zvědavá, ovšem moje plány opět nevyšly. Místo nejúžasnější a nejlepší prezentace o KISSákách jsme šli na nějakou nemožnou výstavu do písecké sladovny s našimi učitelkami EVV a EVH, jež obě čirou náhodou učí i češtinu (a jedna dokonce přímo mě). Nebyla by to ovšem ona, aby to nemohla ještě zhoršit a nerozdala nám pracovní papíry na vyplnění... Zatímco jsme se všichni snažili najít odpovědi na všech 19 zapeklitých otázek, učitelky postávaly a diskutovaly o Máchovi (na něhož byla směřována celá výstava.)

Např:
''To je opravdu zajímavé, kde všude Mácha cestoval!'' ''Hmmm...''
''No a Mácha, tak v roce ... napsal ...'' ''Joo, jasně, určitě... *zírá na mobil*''

Tak si asi přeberte, jak se tam bavily. (teda hlavně ta druhá :D)
Když už se konečně blížil konec, tak se pět sedmnáctin třídy rozhodlo jet výtahem a popravdě jsme si to užily jako bychom s ním jely poprvé.
Poledka byla naprosto stejná jako vždycky (celá třída se drtí biologii a nadává) až na to, že nás někdo vyhnal z naší třídy. Jaká drzost...
Nakonec mě to tak nebavilo, že jsem nahodila do uší Breakthru (Queen) a šla se řádně vyblbnout po škole. ;) Celkem se mi to i vyplatilo z hlediska jednoho skvělého setkání.
Biologie samozřejmě kvůli testu nestáhla za nic a fyzika by už tuplem stála za dvě věci, kdyby mi G nepošeptala vtip a já svým smíchem nenakazila zbytek třídy. (ono kdybyste ho slyšeli, tím myslím můj smích, tak byste se ani nedivili :D)
No a konečně jsme se dostali k poslední hodině a tou jsou biologické laborky. Kvůli své převeliké drzosti (''Než z týhle kytky vyoperuju pyl, tak mi ujede autobus!'') jsem musela všem operovat právě tuhle kytku. Nechápu, proč mi to přišlo tak směšný... =))=))

Autobus jsem nakonec stihla, šťastně dorazila domů a mohla se jít učit zeměpis. Ovšem ten poslední bod jdu plnit až teď, takže přeji dobrou noc a krásné sny... ;)
by Yves*

Je ne veux pas que mes reves deviennent en réalité.

13. února 2011 v 13:20 | Yves |  Diary
[Nechci, aby se moje sny stávaly v realitě.]

Teda, ne všechny sny. Samozřejmě, že ty nádherný představy (nebudeme zacházet do detailů), který si denodenně vykresluju v hlavě, ať se klidně stanou... :)
Tímhle článkem myslím sny, jež člověka pronásledujou v noci. Už jednou se mi zdálo, že mě zavraždily nejlepší kamarádky a do dneška na to musím myslet. Ovšem dnešní sen si to s ním klidně může rozdat...

Vlastně se mi zdály dva. Ten první byl o tom, že přítelkyně jednoho mého ehm... kamaráda chodila k nám na gymnázium a já na ně každej den musela koukat. Opravdu příjemný, obzvlášť pro mě... :)) Ani mi nevadilo, že jsem se z něj probudila někdy brzo ráno.
Jelikož ale bylo na vstávání ještě moc brzo, tak jsem se obrátila na druhý bok a spala dál.

... Byla jsem lyžovat, ale už mě bolely nohy. Šla jsem si proto odpočinout a najednou si uvědomila, že nemám ani lyže, ani boty, ba ani zimní oblečení. Šla jsem dál. Došla jsem až k mostu a musela přeskočit trhlinu, která vedla ke břehu. Povedlo se. A teď co dál? Dřepět hodiny a hodiny na břehu řeky než zbytek rodiny dolyžuje, se mi vážně nechtělo, a proto jsem se šla projít. Nakonec jsem nastoupila na vlak a jela neznámo kam. Cestou jsem potkala nějakej průvod pohádkových postaviček, který jely ve svých vagonech, a absolutně jsem nevěděla, kde se tam vzaly. Vlak zastavil. Vystoupila jsem a nevěděla co dělat, jelikož bylo už pozdě. Nakonec mě nenapadlo nic lepšího než u někoho přespat. Rozhodla jsem se tedy najít někoho, kdo by mi to dovolil. Svůj noční azyl jsem našla u rodiny, která se skládala z manželského páru a syna. Myslela jsem si, že to bude normální rodina, pohodový domov…

Chyba.

… Paní, nebo jestli chcete, ta manželka, si stěžovala, že nejdou hodiny a požádala syna, aby je opravil. Ten se zamknul v místnosti a něco tam kutil. Vrátil se a zakázal tam matce jít, prý ať ty hodiny vidí až ráno. Já se tam (samozřejmě) šla podívat. Hodiny tikaly, ale na stěně jsem si všimla něčeho hrůznýho, nějakej obraz nebo tak, z něhož jsem pochopila, že ten syn má v plánu vyvraždit celou svojí rodinu. Okamžitě jsem si vzpomněla na Spalovače mrtvol od L. Fukse, akorát že to bylo obráceně. Od tý doby jsem se u nich doma cítila strašně nesvá, ze všeho u nich doma na mě koukala smrt, ale neutekla jsem. Bylo jasné, že syn chce jako první zabít matku. Pořád za ní chodil, pronásledoval ji, ale ona si ničeho nevšimla. Bylo mi jí líto, už neuvidí ty spravený hodiny…

A jak to nakonec skončilo?

… Seděli jsme všichni v jedný místnosti, paní byla stále živá, ale nervózní. A mě nenapadlo nic jinýho než zavolat na policii a francouzsky jim vyložit, co se tu děje. Proč francouzsky? Nějak jsem vydedukovala, že ten syn takhle mluvit neumí a nerozumí…

A najednou jsem se probudila. Bylo 11 hodin dopoledne a já s nadšením vstala, v dobré náladě, že tenhle sen už nebude pokračovat. Popravdě vážně nevím, kde se u mě vzalo něco tak šílenýho. Jestli to bude tím, že jsem nedávno Spalovače mrtvol četla…
No nedozvím se to, tohle je prostě záhada snů, ale přemýšlet nad ním budu ještě dlouho.

Taky máte někdy ze svých snů fakt blbý pocity?

PS: Jestli by někoho zajímalo, proč názvy píšu francouzsky, tak protože mi to prostě přijde takový zvláštní. Překlad budete mít vždycky v těch hranatých závorkách.