Září 2012

Been dazed and confused for so long it's not true...

28. září 2012 v 23:14 | Yves
Nejdřív mi chyběl smyčec...
Potom košile...
Potom zase smyčec...
Potom kytara...
Potom sako...
Potom fotograf...
A nakonec jsem měla všechno :)

Tohle je, vážení, pocta mému nejoblíbenějšímu kytaristovi!


''Ivana, c'est a toi. Dis nous quelque chose sur toi.'' Uhm... salut.''

27. září 2012 v 22:36 | Yves |  Diary
[''Ivano, jsi na řadě. Řekni nám něco o sobě.'' ''Ehm... ahojte.'']

Asi jsem se fakt dočista odepsala. Já mám ráda školu! Teda můžu říct, že to jsem měla už předtím, ale letos je to se mnou ještě horší. Sice se ji snažili znepříjemnit tím úžasným rozvrhem a la třikrát týdně přijedu domů v 7 a sportovním týdnem, který mě málem zabil, ale smůlička.


Appelez-moi Paganini!

19. září 2012 v 22:15 | Yves |  Diary
[Říkejte mi Paganini!]

Ne, to byl vtip. Říkejte mi třeba nenormální osobo nebo tak. Protože jenom nenormální osoba si při touze najít kdekoliv v rodině obyčejný smyčec (výsledek mé touhy uvidíte snad brzy) uvědomí (totiž když najde na půdě smyčec i s houslemi), že by vlastně nemuselo být špatný se alespoň trochu naučit hrát na housle. Nebo teda pokusit se o to. A přestože babička říkala, že stačí vyměnit struny a usadit duši, tak nakonec strávily v houslové nemocnici celé dva měsíce. Když jsem pro ně dneska přišla, málem jsem je nepoznala. Ovšem už leží na posteli v ňuňátkovém futrálu a mají se dobře. :)

Mám ráda hudební nástroje...


A doufám, že by měl pradědeček radost.

Faites la fete parce que JE VIS!

14. září 2012 v 21:03 | Yves |  Diary
[Udělejte party, protože já žiju!]

Nevím, jestli jsem někdy byla radši za to, že je pátek. Nepamatuju si to, a proto na tento post pasuju 14.9.2012. Dneska jsem si totiž neuvěřitelně oddechla. Týden plný brzkého vstávání, sportování a ježdění domů v dobu-jejíž-hodnota-se-nesmí-vyslovovat konečně skončil! Chtěla jsem psát každý den jeden článek, ale byla jsem neschopná dělat cokoliv, co by jenom trochu mohlo namáhat nějakou část mé křehké tělesné schránky. Ovšem žiju a teď jsem připravená napsat pořádný sloh (varování předem). S The Song Remains The Same to půjde samo...

La semaine sportive? Vous rigolez!

8. září 2012 v 23:25 | Yves |  Diary
[Sportovní týden? Děláte si srandu?]

Když jsem si před týdnem říkala, že ta škola se nějak dá, tak mě nejspíš slyšelo vedení a rozhodli se mi ji značně znepříjemnit. Ale pěkně od začátku. V neděli jsem (absolutní nezvyk) šla spát před půlnocí, abych ráno vstala s pěkným náskokem a půl hodinu strávila poflakováním. Taky jsem podcenila počasí a když jsem v 7 ráno vyšla ven, bylo mi fakt horko. (Page háro, který se mi na hlavě vytvořilo, ke chlazení taky zrovna nepřispívalo :D) Do školy jsem i tak dorazila s celkem dobrou náladou, i když ty hovory co začaly (typu 'o prázdninách jsem se vyspala s timhle a timhle') mě nějak nezajímaly. Přišla paní učitelka, rozdala tenhle rok sutečně vydařené rozvrhy a jen tak úplně mimochodem se zmínila, že celý příští týden jedeme na cyklistický týden. Můj mozek se naprosto vzbouřil, protože nesnáším sportovní školní akce... Vlastně sport obecně. Takhle zkazit začátek školy? Odpoledne jsem to zmínila doma a div jsem nedostala vynadáno. Proč? Protože odmítám v šatníku skladovat něco, co by jen vzdáleně připomínalo sportovní oblečení (saka vedou!). Takže mamka vymyslela, že jeden den se pojede nakupovat... Kruci! :D

En fait, les soirs en ville sont vraiment jolis.

1. září 2012 v 21:32 | Yves |  Graphic
[Večery ve městě jsou vlastně vážně pěkné.]

Miluji svoje město. Sice je malinké a skoro nic v něm není (jako nic můžete počítat chybějící knihkupectví, hudebniny a indickou restauraci a skoro, protože tu máme parádní pizzerii), ale stejně jsem ráda, že v něm bydlím (i když bych našla tisíc důvodů, proč bydlet v Písku). Snad každé město je svým způsobem velice fotogenické a po západu slunce ještě víc. Původně to měl být článek do akce Výhled z okna, ale protože jsem včera do jedenácti dopoledne nestihla poslat fotku, tak jsem si řekla, že to pojmu trochu jinak...