Listopad 2012

Někdy si člověk ani neuvědomí, čeho je vlastně součástí

25. listopadu 2012 v 23:10 | Yves |  ostatní
Ne, i když to tak zní, není to filozofický článek a rozhodně se jakémukoliv zamyšlení nechci věnovat.

Jde jenom o to, že jsem včera dostala neuvěřitelnou chuť poslechnout si verzi Comfortably Numb, kterou jsme hráli ve starém složení kapely. A tak jsem řekla naší zpěvačce, která je také archivář video záznamů, aby mi je přinesla na zkoušku. Když jsem přijela domů, najedla jsem se salátu a šla si to pustit. Asi po pár minutách mi vypadly oči z důlku, upadly uši a spodní čelist lovím někde na zemi. Skoro jsem se rozbrečela, protože je to pro mě něco tak neuvěřitelnýho... že jsem v tom hrála :) A nemohla jsem to nehodit na ten zpropadenej youtube a nesdílet tady.

My life as performed by Pink Floyd

23. listopadu 2012 v 22:45 | Yves |  ostatní
Občas, když už člověk neví, co by na blog vlastně napsal, se vyskytne nápad, který ho zaujme a musí ho zrealizovat nejlépe ihned. Jako třeba já teď. Takže jsme s kamarádkou došly na Yahoo Messengeru k tomu, že challenge jsou dobrý. A hudební challenge ještě lepší. A že by to chtělo zase nějakou udělat. A že jsme už všechny dobrý udělaly. Ale že vlastně existuje ještě tahle. A oč tedy jde?

Jaké je to, když na otázky týkající se vašeho života můžete odpovědět pouze písničkou od předem vybraného interpreta? No, uvidíme... Každopádně já si vybrala Pink Floyd. (A kdyby to byla ta vzducholoďová partička, tak bych na otázku č. 4 jistě odpověděla Jimmy Page a bylo by mi jedno, že to není název písničky :D). No nic, končím s tímhle kecáním a přejdu raději rovnou k věci.

Jo a je to anglicky, takže se přepněte na vaše anglické já, případě si zadejte translate.google.cz ;)

Douze belles filles à Prague

21. listopadu 2012 v 17:14 | Yves |  Diary
[12 krásných slečen v Praze.]
aneb jak jsme jeli na výlet...

Být studentem mého gymnázia není občas žádná slast. Nebo by se vám snad líbilo, kdyby vám na každém kroku, který má jen něco společného s ostatními gymnázii, každý říkal jé, vy jste z efka, vy tohle neděláte nebo jé, vy jste z efka, to nevím, jak to budete zvládat? O tom, že by nás pozvali na nějakou kulturní akci, přednášku apod. nemohla být dříve ani řeč. Každý pořád někam chodil a nám se o tom ani slůvkem nezmínili. Samozřejmě, že když chtěla francouzská sekce slavit dny francouzské kultury (což vlastně znamená, že se celý den nebudete učit a čekají vás různé aktivity), to by se k nám hned každý hlásil... No nic, to byla trochu odbočka do historie, protože moje akční třída tohle nemohla nechat jen tak a mírně jsme si postěžovali. To znamená, že jsme letos absolvovali spoustu přednášek a že jsme za posledních 14 dní byli na dvou divadlech. To první mě skutečně ''potěšilo'' tím, že zkazili mojí oblíbenou hru Jak je důležité míti Filipa. To druhé mě naopak potěšilo skutečně hodně, protože bylo součástí celodenního výletu do Prahy.

We like special kind of plant and page!

18. listopadu 2012 v 22:50 | Yves |  ostatní
Není nad to se (už asi) půlhodinu rozmýšlet, jestli jít spát (vzhledem k tomu, že mi ve čtvrtek ujely oba ranní autobusy) a u toho se zabývat nějakou neperspektivní činností. Jako například Tumblr. Tahle stránka je přímo ráj slintání. A taky záchvatů smíchu... To třeba, když jsem při svém večerním brouzdání našla tohle:


Nemám ponětí, jak se to v tomhle případě koumá se zdrojem, ale našla jsem to zde :)

Co se taky dá napsat...

8. listopadu 2012 v 0:50 | Yves |  Diary
Účel dnešního článku? Rozhodně ne vyhrát soutěž o nejkvalitnější článek v blogovém světě. Anebo soutěž o nejvíce filozofický článek se zamyšlením nad životem. Potřebuju se jenom unavit. Tak, aby člověk usnul sotva položí hlavu na polštář a aby mu v tom nebránily další nepříjemné faktory. Jako třeba bolest zubů. Nebo teda spíš stesk dásní po zubech, které tam bývaly. Ano, je to tak. Dneska jsem navštívila zubaře za účelem jednoho z nejméně příjemných zákroků, všemi jistě známého trhání zubů. Přesněji řečenou dvou horních čtyřek. A co je nejhorší, byly to úplně zdravý zuby. Jediný problém byl, že se nehodily do životního plánu Ivči rovné zuby. Ale ne, že by byly ochotní vzdát se ve prospěch tohoto plánu, ba naopak, nechtělo se jim ven. To se projevilo jak v ordinaci, tak teď. Celý den jsem jakžtakž zvládla (např. díky časopisu Rock&Pop, který mě v pondělí překvapil svou obálkou, v úterý jsem si ho šla koupit a ve středu jsem se do něj začetla), ale teď večer je to nějaký horší, zdá se mi. A tak sedím u notebooku, dásně si chladím o polštářek, snažím se vymyslet, která písnička by tu bolest zmírnila a smolím tenhle pseudočlánek. Vážně doufám, že se budou lidi ve třídě divit, že kvůli obyčejnýmu trhání zubů jsem doma dva dny. Ale s tímhle odmítám jít do školy, pardon...


I come from the land of the ice and snow... Prague, I'm coming!

3. listopadu 2012 v 20:38 | Yves |  Diary
Ha, a teď jak začít.

Je to už pár týdnů zpátky, co jsem takhle seděla u Facebooku (půlka mých článků začíná u Facebooku, fakt bych se měla stydět) a všimla si toho, že stránka Led Zeppelin Official sdílela fotku. Číslici V zapsanou zeppelinovským fontem. Nějak jsem to neřešila, ale když se tam druhý den objevila i IV, tak mi to začalo připadat zvláštní a zkoumala jsem diskuze. Jak spousta lidí předvídala, připravovalo se vydání posledního koncertu Led Zeppelin. CD, DVD, Blu-ray, záznamy do kin,... Počkat. Záznamy do kin? To existuje? Ihned jsem si musela ověřit, jestli se to vážně dělá. Prý jo, ve světě je to normální. Kruci, ve světě. V tu chvíli jsem vážně pochybovala, že něčeho tak inovativního a moderního by se Česko vůbec mohlo účastnit.